„Vylíčit pravdu o smrti Johna Lennona“ – tak by se dal shrnout záměr autorů tohoto snímku. Divákovi je předloženo dokumentární dílo, mapující život Johnova vraha po několik posledních dnů před vraždou. Ponurá atmosféra prosincového New Yorku roku 1980, monotónní hudební podklad a záměrně mdlý projev hlavní postavy ještě podtrhují bezútěšný vrahův monolog. Opravdu jde spíše o monolog než o vyprávění příběhu divákům; těm je ponechána možnost si z jednotlivých obrazů vyvodit vlastní závěr, najít své vlastní Proč.

Žádnou „pravdu“ se ovšem nedozvíte, ta zůstává nadále ukrytá v mozku té bytosti, žijící již bezmála 30 let za mřížemi. Nečekejte spekulace typu J.F.K., tady není žádný Kevin Costner. Ba po pravdě tu není prakticky žádný další herec. Jared Leto (mimochodem dokonale podobný skutečné předloze) se pohybuje pouze mezi dvěma místy – exteriérem budovy, ve které Lennon bydlel, a interiérem svého hotelového pokoje. Do interakce s ostatními herci se dostává pouze proto, aby mohl v dialogu naznačit některé své podivně znějící myšlenky a ukázat růžky maskované agresivity.

Místem Johnova pobytu v N.Y. je strašidelná budova zvaná Dakota u Central Parku, o které se přímo ve filmu dozvíme, že byla dějištěm horroru ROSEMARY MÁ DĚŤÁTKO režiséra Polanskiho. Na jejím chodníku dnem i nocí postávají hloučky fanoušků Beatles v naději, že se jim poštěstí Lennona zahlédnout nebo dokonce požádat o autogram. Sem tedy přichází hlavní „hrdina“ vykonat svůj úkol a prohodit několik slov s vrátnými, bulvárním fotografem a fanoušky. Jednou z fanynek je Lindsay Lohan, která je jako jediná spolu s Letem uváděna na oficiálním plakátu k filmu; nelze ji ale považovat za druhou hlavní postavu, jen je prostě kromě Leta na plátně nejdéle a je také prvním člověkem, který zjišťuje, že s ním není něco v pořádku.

Tvůrčí tým jistě strávil stovky hodin studiem dostupných materiálů o jeho osobě a nedá se říci, že by ho označili za blázna. Spíše za člověka nesmělého a labilního, který plave v iluzích vyvolaných Lennonovými texty (sám je fanouškem Beatles), čtením Bible a Salingerova „Kdo chytá v žitě“ (s jehož hlavní postavou, která také koná návštěvu New Yorku, se ztotožňuje). Za nejsmutnější považuji scénu, kdy se vrah setkává s pětiletým Seanem Lennonem a jeho chůvou při návratu z procházky v parku, a obřadně – současně i trochu posměšně – ho zdraví.

Snímek vyvolal vlnu rozhořčení se strany ochránců památky Johna Lennona a na internetu je možno přečíst si jejich prohlášení, ve kterém připomínají, že přáním Yoko Ono a Paula McCartneyho bylo, aby se jméno vraha na veřejnosti nikdy nevyslovovalo a nedopřála se mu tak popularita, kvůli které čin spáchal. Tento obecně rozšířený „laciný“ výklad pachatelova motivu je navíc filmem Kapitola 27 zpochybněn. Film hrozí ukázat ho jako lidskou bytost a do jisté míry ho ospravedlnit. Důsledkem tohoto bojkotu je možná to, že nyní, půl roku po premiéře na Redfordově festivalu, je film dostupný na originálním DVD pouze v Polsku a nikde jinde.