Druhá část dvoudílného projektu Jeana-Françoise Richeta Veřejný nepřítel č. 1: Epilog, natáčená souběžně s prvním dílem Veřejný nepřítel č. 1 (2008, FP 1/2009), sleduje osudy slavného gangstera Jacquesa Mesrinea po jeho návratu do Francie, tedy v letech 1973 až 1979. I ona začíná na pařížské křižovatce, kde byl v listopadu 1979 obávaný zločinec, přezdívaný také Muž sta tváří, rozstřílen policejním komandem (zásah byl později navzdory oficiálnímu tvrzení hodnocen jako chladnokrevné zabití, protože zločinec byl zastřelen bez varování a policisté nejednali v sebeobraně). Pak se děj vrací do minulosti a líčí lupičovy další akce, jeho uvěznění, útěk se zločincem Bessem, jejich loupež v kasinu v Deauville, Jacquesovo setkání s další osudovou ženou, prostitutkou Sylvií, rozchod s Bessem, únos milionáře Lelievra (v českých titulcích Lefevra) a novináře Tilliera (v českých titulcích Dalliera) a konečně poslední minuty Mesrineova života, viděné nyní očima zasahujících kriminalistů. Lupič ve druhém dílu konečně dostává protihráče, zaťatého komisaře Broussarda, který jde po své oběti s buldočí vytrvalostí. - Mesrine si uvědomuje moc médií a staví se do role jakéhosi Robina Hooda, okrádajícího jen bohaté. Dbá, aby se o něm často psalo, ve vězení dokonce napíše knihu Instinkt smrti (jež je předlohou filmu) a neváhá vyhrožovat svým spojením s teroristy a extrémisty. Spolupracuje dokonce s jedním z nich, Charliem Bauerem. - Oproti prvnímu dílu se druhá část nese spíše v duchu psychologického kriminálního filmu s poměrně jednotvárnými akčními scénami (honičky a přestřelky). Výjimkou je delší popis situace po úniku z pařížského vězení Santé, kdy po Mesrineovi a Bessem na venkově pátrají stovky policistů. Více se také zdůrazňují zločincovy převleky. - I tady ve druhém plánu vstupují do děje politické události (Pinochetův puč nebo zavraždění Alda Mora Rudými brigádami), případně revoluční ideologie (rozpravy mezi Mesrinem a Bauerem). - Snímek, natočený v realistickém klíči, příliš nevybočuje z hranic žánru.