Námětem nejnovějšího filmu kontroverzního francouzského režiséra je krátká povídka anglické autorky Rose Tremainové. Hrdiny snímku jsou dva obyčejní lidé. Katie pracuje v továrně a stará se o svou malou dceru, jednoho dne potká Paca, zamilují se do sebe a narodí se jim Ricky, dítě, u kterého se velmi brzo ukáže jeho výjimečnost. François Ozon ke svému filmu dodává: „To, co mne na příběhu oslovilo, nebyl ani tak jeho fantaskní prvek, jako spíše způsob, kterým hovoří o rodině, o našem místě v ní a o tom, jak její nový člen – nový partner nebo dítě – může narušit její rovnováhu.“ Snímek, který hlavně ve své první části připomene režijní styl bratrů Dardennových a který rozdělil publikum na letošním Berlinale na dvě části, je bezesporu originálním filmovým dílem, jež umožní divákovi vlastní výklad a přístup k filmu.