
Anthony Perkins jako duševně chorý Norman Bates. Jeho starý ponurý dům slouží jako příležitostný motel a rozhodně není místem klidného odpočinku. O tom se přesvědčí i Marion Craneová (Janet Leigh). Soukromý detektiv (Martin Balsam) a Marionina sestra (Vera Miles) se vydávají po stopách zmizelé mladé Marion. Smrtelné napětí stoupá, až nakonec vyústí ve strašný a nevyhnutelný závěr.
DALŠÍ INFORMACE:
Dnes již slavná scéna v koupelně se natáčela sedm dní, ze sedmdesáti kamerových úhlů, a to kvůli pouhým 45 sekundám filmu, ve kterých nakonec nevidíte ani nahou hruď, ani bodnutí nože, ale pouhé iluze vytvořené při montáži.
V době prvního uvedení filmu do kin se psalo, že žádný jiný film před nebo po Psychu neměl schopnost vzbudit v lidech tak velký strach a zanechat v nich tak intenzivní pocit obav a neklidu. Tento Hitchcockův mistrovský kus, mezník v hororovém žánru, zaznamenal v roce 1960 rekordy v návštěvnosti a přinutil lidi brát kina přímo útokem.
Psycho bylo natočeno podle románu Roberta Blocha, ovlivněného skutečným případem schizofrenika Eda Geina z Wisconsinu, u nějž v roce 1957 vyšlo na povrch jeho druhé já: psychopatický vrah. "Chtěl jsem napsat příběh založený na představě, že i v malém městečku, kde o sobě všichni všechno ví, se ve vašem sousedovi může skrývat zrůda", vzpomíná Bloch ve své autobiografii z roku 1993.
Krátce po vydání knihy zavolali Blochovi lidé z agentury MCA a nabídli mu 5 000 dolarů za práva na film. Bloch sumu usmlouval na 9 500 a teprve, když byla transakce uzavřená, se dozvěděl, že neznámým kupcem nebyl nikdo jiný, než režisérský mistr nad mistry Alfred Hitchcock.
Pro relativně nízkorozpočtovou produkci, která se rozjela na konci roku 1959, si Hitchcock vybral zkušené herce: Anthony Perkinse pro roli Normana Batese, Janet Leigh jako nájemnici s tragickým koncem Marion Cranovou, Veru Miles jako její po pravdě pátrající sestru a Martina Balsama jako soukromého detektiva. Milton Arbogast Perkins byl v té době už uznávaným americkým hercem, ale jeho role v Psychu ho prakticky přes noc katapultovala mezi největší hvězdy.
Ve vzpomínkách na legendární scénu z koupelny, kde Janet Leigh čeká předčasná smrt, Perkins uvádí: "Ve skutečnosti je to vlastně velmi cudná scéna. Není v ní žádné viditelné násilí, vše je jen naznačeno. Je tam hodně dobrých úhlů, chytře zvolená hudba a vynikající střih. Je to velmi diskrétní scéna a já myslím, že to je jeden z důvodů, proč je tak slavná a úspěšná na rozdíl od jiných filmů, které chytnou diváka pod krkem a třesou jím. Tady je veškerým násilím spíše to, co do toho vloží diváci sami, než to, co se skutečně odehrává na plátně.