Tajemný příběh vraždy v oregonském skateparku může být portrétem jednoho dospívajícího kluka, ale i celé generace… Obrazy filmu Paranoid Park jsou tak silné, že zesilují všednodennost až k závrati: režisér používá různé rychlosti obrazu, střídá filmový materiál, kombinuje úhly kamery, upozaďuje jednotlivé děje kolem hlavního hrdiny. Van Santův nevšední film je osvobozující v tom, že se na lidskou chybu dívá jako na moment, ve kterém může něco nového začít. Snímek působí jako halucinace, horečnatě se skládající vědomí po výjimečné životní události, nakrátko vytěsněné z paměti.