Petru Zelenkovi nejde často o prvoplánový humor založený na tzv. hláškách, ale spíše humor jemný, někdy i nostalgický, kdy nám dojde dopad až při vyslovení pointy. Podobně je tomu i u Knoflíkářů, kteří sice rovněž přinesli zlidovělé "hlášky": „Neplatíš, tak nepřepínej!“, nebo "Nežereš maso, nerozumíš vtipu", ale celkově jde spíše právě o ony navzájem propletené osudy. Ty se z větší části odehrávají v noci 6. srpna 1995, padesát let poté, co byla na Hirošimu svržena atomová puma.



Film začíná povídkou Štěstí z Kokury, kde místní obyvatelé nadávají na hnusné počasí ke konci druhé světové války, a vůbec netuší, jaké štěstí jim toto počasí vlastně přineslo. Povídka Taxikář (kde si mimochodem jednoho z úchylů zahrál i pan režisér) pak zjistíme, jaké problémy musí dnes a denně řešit řidič tohoto dopravního prostředku. Povídka Civilizační návyky si zase bere na paškál rozdíly mezi hygienou fyzickou a duševní, v Poslední slušné generaci se dozvíme, jaké věci skrývají starší pánové, v Pitomcích o genialitě navenek neschopných lidí, a konečně povídka Duch amerického pilota se v kruhu vrací k první povídce.