„Říkám tomu filmu ABC amerického muzikálu. Astaire, Berlin, Crosby.“ Mark Sandrich společně s Irvingem Berlinem vymysleli pro svůj již několikátý společný snímek Holiday Inn prostou dějovou linku, jejímž hlavním úkolem bylo ospravedlnit přítomnost čtrnácti Berlinových písní. Mimořádnou oblíbenost přinesly dnes té nejproslulejší z nich – „White Christmas“ – až válečná léta, kdy se stala nejmilejší písní všech po domově toužících vojáků na frontě.

Holiday Inn je více klasický muzikál než tradiční vánoční film. Taneční a hudební výstupy Freda Astaira a Binga Crosbyho doplňuje nezbytná milostná zápletka, respektive milostný trojúhelník, v němž střídavě figurují dokonce dvě ženy, obě ztvárněné relativně neznámými hollywoodskými dílem tanečnicemi, dílem herečkami (Virginia Dale, Marjorie Reynolds). Slavnostní ladění snímku propůjčuje motiv přeměny Crosbyho farmy na luxusní hotel Holiday Inn, který je však návštěvníkům otevřen pouze v období významných svátků – během Vánoc, na Den díkuvzdání nebo čtvrtého července na Den nezávislosti se jindy tichý hotýlek rozzáří světly, rozezní hudbou a zpěvem, ožije tancem a naplní desítkami po zábavě prahnoucích návštěvníků. A v elegantním rytmu valčíků a slow-foxů bojují Astaire s Crosbym na přeplněném tanečním parketu i sami v poklidně důvěrném světle svíček vánočního stromku se střídavými úspěchy o přízeň svých vyvolených dam. Konečný happy-end pak rozloží milostné trojúhelníky na dva šťastné zamilované páry, společně vévodící grandiózní novoroční show na prknech Holiday Inn.