Náš venkov přijímal odedávna služebníka Thalie s otevřenou náručí. Že se takového přijetí nedostalo p. Cimrmanovi a jeho hereckému ansáblu, nelze se diviti. Jak také mohlo dopadnouti představení „Ježibaba a Zlatovláska“, když si většina diváků doposledka nebyla jista, která je která. Ani ve druhé pohádce „Babička se svátku nedožila“ nebyla paní L. B. v roli Karkulky sympatická. Spontánním potleskem, který se ozval, když konečně zmizela ve vlkových útrobách, by se neměla tak zkušená umělkyně nechat oklamati. (Z ohlasu dobového tisku)

První část tohoto představení tvoří rozsáhlejší přednáška "Cimrmanova cesta za českou pohádkou".
Vlastní divadelní hra pojednává o strastiplném putování, jehož cílem je vrátit princezně Zlatovlásce její ženskou krásu - byla totiž očarována zlým obrem Kolodějem.
Na začátku hry přichází na královský zámek princ Jasoň, který zjišťuje, že jeho vytoužená nevěsta - princezna Zlatovláska - má (díky čárům Koloděje) vousy a nohu "pětačtyřicítku". Jasoň se rozhodne Zlatovlásku vysvobodit ze zlé kletby a společně s ní, s jejím královským otcem a s Bystrozrakým se vydává za Dědem Vševědem, aby jim poradil, jak na Koloděje.
Veškeré toto dění z povzdálí sleduje Jasoňovo dvojče - zlý princ Drsoň, který se chystá ve vhodnou chvíli do děje vložit a získat princeznu pro sebe.
Děd Vševěd přes silně pokročilou sklerózu poradí, aby Kolodějovi vzali jeho kouzelný prsten. To se sice nepodaří přímým soubojem, ve kterém Jasoň prohrává, ale lstí - Koloděje se povede rozplakat, takže vyndá z kapsy kapesník a prsten mu vypadne. Pohádka má šťastný konec - Zlatovlásce je pomocí ukořistěného prstenu vrácena její ženská krása.