To, co se stalo s Cimrmanovou hrou Němý Bobeš, je výsledkem střetnutí dvou myšlenkových živlů: nezkrotného tvořivého pudu umělcova se stejně nezkrotným pudem malého českého samozásobitele. Zatím co na jedné straně vidíme obdivuhodné úsilí poznat a ztvárnit svět a dobrat se podstaty lidského konání, na druhé straně setkáváme se jen s přízemní snahou nasušit na zimu pár hub. V případě Němého Bobše ten malý, zapšklý svět Josefa Padevěta bohužel vítězí. Smyslem naší práce bylo napravit, co se dá. Část vzácného díla jsme zachránili, část je již nenávratně ztracena. Kdyby se nám však podařila jediná věc, byli bychom spokojeni. Totiž, aby si každý divák po zhlédnutí našeho představení řekl: "A co já? Na čem já suším houby?" L. Smoljak, Z. Svěrák