Den sedmý, osmá noc je tragická fraška, dílo nabité symboly, jednoduché a zároveň velmi složité, opírající se o biblická podobenství, absurdní drama i o kafkovské vidění světa. Podle autora scénáře je "filmovou metaforou o tom, co dovede udělat panika strachu a úzkosti, zmocní-li se lidí ve vesnici, kde jeden druhého zná..." Příběh se odehrává v průběhu čtyřiadvaceti hodin v malé vsi, do níž zavítá herecká skupina s pašijovýmivý jevy. Pod vlivem nevyjasněných příznaků nebezpečí a ohrožení reagují obyvatelé na události nepřiměřeným způsobem, podmíněným jejich charakterovými vlastnostmi, malověrností, egoismem i stádním pudem. Tvůrci nešetří nikoho. Obnažují až na dřeň malost a krutost. Právě to, spolu s jasnými náznaky souvislostí se srpnovou okupací 1968, vedlo k uzavření filmu na 20 let do trezoru.