Ve snímku Gympl spojil režisér Tomáš Vorel tradiční studentskou komedii s fenoménem sprejerů. Vycházel přitom z knihy Graffiti Rules (2000), kterou napsal ředitel gymnázia Tomáš Houška, a ze zkušeností Pavla Noska, jenž byl kvůli sprejerství vyloučen ze školy. (Oba se s Vorlem podíleli i na scénáři.) Vznikla tak velmi hořká komedie, popisující neveselý stav českého školství, ale i značnou vyprázdněnost vzorku dnešních studentů. Kromě poněkud bezradného třídního Tomáše snad není ve filmu jediná kladná postava. Kantoři jsou předvedeni vesměs ve zkarikovaných podobách jako štvanci, nenávidějící „líné a zlé“ žáky, studenti pak jako mládež bez sebemenšího zájmu o vzdělání. – Septimán Petr Kocourek je náruživým sprejerem a vyráží v noci do ulic s igelitkou plnou barev. Přes den si neustále maluje různé graffiťácké motivy. Má sice dívku Pavlu, ale příliš si jí nevšímá. K Petrovi se připojí spolužák Michal, pocházející z rodiny zbohatlického a křupanského podnikatele. Oba mladíci samozřejmě narazí na policii. Jejich jednoduchý příběh provázejí různé epizody ze školy i ze sprejerského prostředí (ty jsou snímány dokumentaristickým způsobem). Tvůrci věnují pozornost nejen zmíněným mladíkům a jejich nejbližšímu okolí (dívky Pavla a Klára, věčně zhulený apatický student, student šprt atd.), ale též učiteli Tomášovi a ředitelce Mirce. Zůstávají ovšem u pouhého konstatování, že žádná strana to nemá lehké. Do děje místy zasahují také rodiče (Petrova utrápená matka, popíjející vodku, Pavlin despotický otec, primitivní Michalův otec, řešící vše penězi). – Ve filmu se kromě „povinných“ školních gagů (bzučení na češtináře), setkáme s odkazy na četné současné jevy (Pavlino sebopoškozování, učitel, který si přivydělává taxikařením, ředitelka, přeučená z ruštinářky na angličtinářku, vztah k drogám a k sexu atd.). Snímku, provázenému především hiphopovou hudbou, však schází jednotící linie, herecké výkony jsou nevyrovnané, a snaha postihnout mnoho věcí najednou je až příliš patrná.